VĚŠTĚNÍ A JEHO HISTORIE

Starověk

Předpovídání ze zvířecích vnitřností bylo nejrozšířenějším způsobem věštění starověku v celé středomořské oblasti. Speciálním druhem pak bylo čtení ze zvířecích jater (zpravidla ovčích), které je doloženo nálezy modelů jater v Babylónii, či Etrurii.
Starozákonní Josef díky svému daru vykládat sny získal mnoho poct od egyptského faraona, kterému vyložil sen o sedmi tlustých a sedmi hubených kravách.
V řecké kultuře (tuto tradici pak převzali i Římané) bylo obvyklé se před významným rozhodnutím jít poradit do věštírny. Kněžky z chrámů se nazývaly Sibyly. Věštby byly zpravidla formulovány tak, že je bylo možné vykládat různým způsobem.

Věštění z letu ptáků bylo zvláště populární ve starověkém Římě, kde jej vykonávali auguři.

Středověk

Věštění ve středověku bylo pokládáno za temné umění. Ti, kteří vykládali budoucnost, byli často pokládáni za provozovatele magie a byli upalováni jako čarodějové a čarodějnice.

Novověk

V 19. století (se začátkem romantismu) se stalo módou nechat si věštit z křišťálové koule a málokdo se nesetkal se starou cikánkou, která četla budoucnost z dlaně a lákala i na zaručeně spolehlivější věštění z karet. Ve vyšší společnosti se věštilo z kávové sedliny (lógru).

S touhou nahlédnout do budoucnosti je spojena také celá řada lidových zvyků, například:

• Lití olova (molybdomantie) - podle tvaru kousku olova zchlazeného ve studené vodě se odhaduje osud (rakev = nemoc, srdce = láska atd.),
• Kdo vyseká díru v ledu o štědrovečerní půlnoci, může ve vodě spatřit svou budoucnost,
• Házení kytice na svatbě - kdo ji chytí, bude mít první svatbu,
• Vrhání střevíce - podle polohy střevíce, hozeného přes rameno se pozná, jestli se osoba vydá na cesty nebo zůstane doma.

Mnohé z těchto zvyků se praktikují i dnes, i když spíše pro zábavu. Nejčastěji se člověk může setkat s jednoduchými (a tedy zcela neodbornými) horoskopy. Z mantik je v současnosti asi nejpopulárnější vykládání karet.

Podobné praktiky

Kromě věštění, tedy snahy poznat budoucnost, se lidé pomocí magických praktik pokoušeli zjistit také události, které se odehrály v minulosti nebo pohlédnout na vzdálená či skrytá místa. Například podle určitých výkladů lze z čar na dlaních poznat jak minulost, tak budoucnost člověka která je ovšem taky relativní protože postupem času jak se dotyčný mění tak s ním i čáry na ruce, takže lze ji předpovídat i desítky let dopředu, jen pokud se dotyčný nezmění.

Stejně tak některé způsoby vyložení tarotových karet odhalují minulost. Křišťálová koule se v magii primárně užívá spíše k vidění věcí vzdálených v prostoru než v čase.

Tarot

Taroty (tarocchi, trionfi) jsou původně hrací karty s nejasným původem. Nejčastěji jsou spojovány se hrou Taroky či s vykládáním budoucnosti. Názory na jejich původ i využití, stejně jako na jejich symboliku a její funkci, se značně různí.

Přesné informace o tom, kde a kdy se tarotové karty poprvé objevily, neexistují. Z dostupných pramenů můžeme vyvodit, že tarotové karty se používaly s největší pravděpodobností již před rokem 1408. Zprvu patrně jen tzv. Velká arkána, ke kterým se nejpozději v 80. letech 15. století připojily i karty klasické, tzv. Malá arkána. (Arcanum znamená latinsky tajemství, velmi často se chybně vnímá jako slovo ženského rodu, č. jednotného, jako označení celého souboru karet.)

Zatímco Velká arkána mají silný ikonografický základ, malá arkána využívají spíše geometrických tvarů a jednoduchých vegetálních a figurálních motivů. Existují náznaky, že malá arkána bez dvorních karet (Král, Královna, Rytíř a Páže) jsou příbuzná s kartami islámského světa („mamlúcké karty“), které jsou typické absencí jakékoliv ikonografie (Islám zakazuje zobrazování figur či tváří). Ty mohly být přidány k Velkým arkánům spolu s dvorními kartami (hodnostáři) až později.

Ač jsou tarotové karty spojovány v současnosti převážně s předpovídáním budoucnosti, není tato jejich funkce historicky doložitelná (k věštění se používají hlavně od objevení okultisty 19. století). Původně se s velkou pravd